Pečená husa patří k nejznámějším symbolům svatomartinského období.
Když se v listopadu krajina halí do mlh a světlo se ztrácí v brzkém soumraku, přichází čas, kdy se dříve uzavíral hospodářský rok – a právě tehdy se slavilo svatého Martina.
Podle legendy se Martin, muž pokorného srdce, schoval do husníku, aby se vyhnul svěcení na biskupa. Husy ho však svým kejháním prozradily – a tak se staly tradičním pokrmem svatomartinské hostiny.
V dávných dobách se husa pekla jinak než dnes.
Nebyla tu jen vůně masa a jablek, ale i bylin – zejména pelyňku, silné a hořké rostliny, kterou naši předkové velmi ctili.
Pelyněk se dával do útrob husy nejen kvůli chuti – jeho aroma pomáhalo lépe trávit tučné jídlo, ale také měl hlubší symbolický význam: chránil dům, očišťoval tělo i ducha a odháněl zlé síly.
Tak se v jednom pokrmu setkávala hojnost země, síla bylin a úcta k přírodním cyklům.
V lidové tradici měla husa zvláštní místo.
Byla poslem mezi světy – tvor, který se pohybuje mezi nebem, zemí a vodou. Když v listopadu husy odlétaly na jih, věřilo se, že s sebou nesou lidské duše do zimního klidu, aby se znovu zrodily s příchodem jara.
Letící husa tak připomínala koloběh života, proměnu, návrat i naději – hodnoty, které si nese i svatomartinská slavnost dodnes.
🕯️ A tak když dnes usedáme ke stolu s křupavou husí pečení, můžeme vnímat víc než jen chuť –
můžeme cítit dotek dávné moudrosti, která propojovala jídlo, byliny, roční období i duši člověka.
... abychom nebyli úplně nejvíc vážní, mám tu pro vás video o tom, jak na nic nezapomenout, až budete ráno vstávat, abyste dali husu péct
Ať se pečínka vydaří!
Silvie z Bylinek